Všechny barvy kvantového zapletení.Od mýtu o Platónove jeskyni pres synchronicitu Carla Junga až po holografický vesmír Davida Bohma

Kniha je rozdelena do trí cástí. V první cásti (Intuice) se autor zabývá nejduležitejšími hypotézami o falešné realite vnímatelného sveta. Existenci úrovne vedomí, která presahuje hmotu, predpokládali velcí myslitelé. Tuto myšlenku najdeme v Platónove "Mýtus o jeskyni", v Berkeleyove "Nematerialistické teorii" a také v "Psychologii formy" (Gestaltpsychologie). Nejautoritativnejším zdrojem jsou práce o "kolektivním podvedomí" a "Teorii synchronicity" od Carla Junga.

Ve druhé cásti (Potvrzení) autor popisuje elementárním, ale podrobným zpusobem cestu kvantové fyziky, od experimentu bariéry se dvema šterbinami Thomase Younga po jevy superpozice stavu a ??kvantové korelace. Prostrednictvím techto privilegovaných klícu je možné porozumet kvantovému zapletení. Ve tretí cásti (Perspektivy) autor popisuje teorie vyvinuté Davidem Bohmem o "kvantovém potenciálu" o "implikovaném vesmíru a explikovaném vesmíru" a o holografické vizi vesmíru. Vše je vysvetleno s absolutní jednoduchostí, bez použití matematických vzorcu a pomocí mnoha ilustrací.

Lidstvo od svých pocátku chtelo prozkoumat puvod a složení vecí, objevit jejich fungování a jejich intimní úcel.

Obecne používanou metodou je rozebrat objekty na menší a menší cásti a poté je analyzovat pomocí všech možných technik, od vizuálního výzkumu po chemické reakce. To se deje dodnes. Napríklad pokud chce vedec objevit chemickou a fyzickou strukturu žulové kostky, rozdelí ji na menší a menší kousky, dokud nebude rozdelena na jednotlivé atomy.

Pokud však chce sám vedec zkoumat jednotlivé cástice, které tvorí atom, dostane neuveritelné prekvapení. Žulová kostka se chová jako kostka ledu. Vedec vidí hmotu, která se stává tekutou, odparuje se a mizí mezi prsty. Pevná hmota se stává energií, která vibruje.

Jednotlivé cástice jsou transformovány do fluktuujících vln bez jakékoli další telesnosti.

Na subatomární úrovni hmota již není pevnou hmotou, stává se necím jiným. Klamou nás elementární cástice. Vypadají jako pevné skvrny, pokud je nekdo pozoruje, ale chovají se jako vibracní vlny, když nejsou pozorovány.

Atomy prakticky obsahují pouze vakuum.

Na povrchu veríme, že se mužeme hmoty dotknout, vážit ji, manipulovat s ní a merit ji. Ale ve svém nejintimnejším složení se hmota stává vlnou prázdnoty, energie, informací, vln nebo vibrací. To, co se nám jeví jako pevný materiál, ve své nejintimnejší podstate již není pevným materiálem.

V tomto okamžiku je jasné, že již nemužeme mluvit o jediné realite. V závislosti na úrovních pozorování, od extrémne malých po nekonecne velké, existuje mnoho realit, všechny ruzné, ale všechny naprosto pravdivé.